Dopravní infrastruktura a provoz na ní ovlivňují významným způsobem kvalitu životního prostředí v okolí. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o významném příspěvku ke znečištění ovzduší a produkci hluku. Nezbytným se tak stává monitoring dopadů dopravní infrastruktury na životní prostředí, vyúsťující v identifikaci nových problémů, sledování trendů a realizaci vhodných zmírňujících opatření. Metodický pokyn byl vypracován jako reakce na řadu odborných studií, které ve svých závěrech doporučují realizaci monitoringu dopadů dopravní infrastruktury na různé složky životního prostředí v různých fázích realizace infrastrukturních projektů a také s ohledem na fakt, že v České republice neexistuje dokument tohoto typu, který by sjednotil požadavky a zásady monitoringu s cílem zlepšení stavu životního prostředí.
Metodika se primárně zabývá problematikou získání relevantních dat o znečištění kvality ovzduší a hlukové zátěže v různých fázích realizace stavby dopravní infrastruktury, která zpřesní hodnocení vlivů dopravní infrastruktury na životní prostředí. Zejména zavádí podmínku monitoringu kvality ovzduší a hlukové zátěže po realizaci stavby jako kontrolu pro předpokládaný stav uvedený v dokumentech o hodnocení vlivů na životní prostředí pouze na základě modelování. V případě zjištění nadměrné zátěže v porovnání s předpokladem tak bude možné požadovat aplikaci příslušných opatření k naplnění předpokladů s cílem předejít případným závažným dopadům na zdraví člověka.
Cílem metodiky je tedy sjednocení postupů přípravy projektů, realizace a vyhodnocení sledování kvality ovzduší a hlukové zátěže pro jednotlivé úseky silničních komunikací za účelem poskytování objektivních informací o skutečném stavu a vývoji kvality různých složek životního prostředí v území ovlivněném výstavbou a provozem na silniční komunikaci se zaměřením na ovzduší a hlukovou zátěž.
Czech
