Metodika poskytuje návod a nástroje k praktickému hodnocení a následnému zvyšování samovysvětlitelnosti pozemních komunikací. K tomu byl využit koncept rychlostní konzistence (rozdílů rychlosti mezi přímými úseky a navazujícími směrovými oblouky) a z ní odvozené optimalizace (pomocí dopravního značení nebo změn směrového vedení).
Autoři shromáždili data, vytvořili metodologii hodnocení a aplikovali ji na extravilánových úsecích silnic I. třídy. Metodika popisuje všechny kroky řešení; doplňkem je tištěná a interaktivní mapa nejkritičtějších směrových oblouků. Postup, prezentovaný v metodice, bude v budoucnu možné adaptovat i na extravilánové komunikace nižších tříd.